Škoda Tudor 1949

0
44

Škoda Tudor rv:1949

Značka Škoda
Země Československá republika
Typ Škoda 1102
Rok 1949
Počet vyrobených strojů 71591 včetně předchozího typu 1101
Motor (typ, počet válců) 4
Chlazení kapalina
Kubatura (ccm) 1089
Vrtání (mm) 68
Zdvih (mm) 75
Výkon (výkon/ot.min) 23,5kW/4200
Točivý moment 6,6 kpn (64,7Nm) při 2400 ot.min
Karburátor (značka, typ) Solex 26 UAHD (AHR)
Karoserie (počet dveří) tudor, rudor-kabriolet, sedan, roadster, dodávka, STW, sanita
Počet míst 4-5
Délka (mm) 4050 (tudor)
Šířka (mm) 1500
Výška (mm) 1520
Rozvor (mm) 2485
Rozchod před/zad (mm) 1200/1250
Pohotovostní hmotn. (kg) 920 (tudor)
Celková hmotnost (kg) 1300
Pohon zadní kardan
Převodovka man. 4+1
Ráfek 3,00D x 16
Pneu 5,00×16, (5,25×16)
Rychlost (km/h) 100
Spotřeba (l/100km) 8,5
Nádrž (objem l) 35
Palivový systém gravitační
Brzdy hydraulické bubnové
Elektřina 6 V
Výroba od r. 1949
Výroba do r. 1952
Historie:
Před válkou vyráběla Škoda velmi oblíbené vozy Populár. Ty se postupně vyvíjely a zdokonalovaly. Vrcholem byl Populár 1001, dnes již téměř neznámý automobil, který se vyráběl během války.
Na něj bezprostředně navázal nový poválečný model Škoda 1101 typ 938. Byl představen v roce 1946. To již nesla továrna název Automobilové závody národní podnik.

Popis:
Základem byl typický škodovácký podvozek tvořený nosnou rourou vpředu rozvidlenou pro uložení převodovky, motoru a uchycení přední nápravy. Vzadu byl diferenciál a výkyvné polonápravy příčně odpružené listovým perem. (Původní Populary měly převodovku umístěnu vzadu). Na rouře byly umístěny příčníky, které umožňovaly uchycení karoserie. Ta byla vytvořena ještě původním předválečným systémem. Dřevěná kostra pobitá ocelovým plechem. Dodávala se v provedení tudor (dvojí dveře), odtud tedy lidové pojmenování Tudor. Řazení převodovky bylo přímé pákou na víku převodovky. Brzdy vozu byly hydraulické, vůz měl centrální mazání podvozku. Řízení na rozdíl od Popularu bylo šroubem a maticí.
Motor byl čtyřválcový řadový čtyřtakt o objemu 1089 ccm s rozvodem OHV. Byl osazen horizontálním karburátorem Solex 26 UAHD. Palivo přicházelo z nádrže umístěné na mezistěně motorového prostoru. Čerpadlo paliva nebylo nutné, stačil samospád. V motoru byly mokré vložky válců, což umožňovalo snadné opravy. Daly se provést až 4 výbrusy motoru. K tomu se prodávaly ony známé „válce“ obsahující vždy potřebné díly k provedení opravy motoru. Hlava motoru měla klínové spalovací prostory a zalisovaná vodítka ventilů.

Zanechat komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here